Dokumenty s názvem Pandora Papers, které začátkem října zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů, poukazují na skutečnost, jak bohatí lidé z více než 200 zemí a závislých území vyvádějí svůj majetek do zahraničí, v mnoha případech s cílem vyhnout se placení daní.
„Daňová soustava je v posledních deseti letech vychýlena ve prospěch bohatých a směrem od střední třídy. Je to dramatické a myslím, že toho nikdo nedoceňuje. A také si myslím, že by se to mělo řešit.“ Tato slova přednesl před 18 lety investor a miliardář Warren Buffett. Své tvrzení doložil průzkumem mezi zaměstnanci své kanceláře: ačkoli on sám byl druhým nejbohatším člověkem na světě, na daních odváděl nižší procento z příjmu než jeho recepční.
Ekonomická nerovnost se od té doby jen zhoršila, částečně kvůli růstu technologických akcií, které mají obrovskou hodnotu, ale nevyplácejí se z nich dividendy. V roce 2020 bylo šest z deseti nejbohatších Američanů – Jeff Bezos, Mark Zuckerberg, Warren Buffett, Larry Page, Sergei Brin a Elon Musk – významnými akcionáři v korporacích, které nevyplácejí dividendy. Jejich celkový majetek dosahoval hodnoty 500 miliard dolarů neboli 0,5 % celkového majetku USA.
Zdaňte bohaté!
Loňská studie, kterou pro Bílý dům společně vypracovali ekonomové z Rady ekonomických poradců a Úřadu pro management a rozpočet, odhadla, že 400 nejbohatších rodin ve Spojených státech, z nichž každá disponuje majetkem v hodnotě přesahující 2 miliardy dolarů, zaplatilo federální daň z příjmu v průměru výši 8,2 %, započítáme-li jako příjem i zisky z neprodaných akcií. Průměrný americký daňový poplatník přitom na federální dani odvedl 13,3% ze svého příjmu.
Americký rozpočtový deficit vyjádřený jako procento HDP je dnes na druhé nejvyšší úrovni od roku 1945. V jednom průzkumu veřejného mínění za druhým přitom Američané říkají, že si přejí, aby bohatí platili vyšší daně, čímž by se snížil deficit a zároveň zvýšila spravedlnost. Kongres však zdanění bohatých nezvyšuje.
Vezměme si například neslýchanou díru v podobě zdanění podílu na výnosu z investic („carried interest“) v americkém daňovém systému, kdy manažeři investičních fondů smějí platit nižší daně z poplatků vybíraných od klientů, než by tyto poplatky nebyly příjmem, ale kapitálovým ziskem. Prezident Joe Biden prohlásil, že chce tuto díru zacelit, avšak návrhy daňové reformy musí projít sněmovním daňovým a rozpočtovým výborem, jehož předsedou je Richard Neal. Ještě v roce 2007 podpořil demokrat Neal neúspěšný pokus tato zadní dvířka uzavřít. Potom však začal inkasovat velké dary od firemního sektoru, například 2,9 milionu dolarů pouze na svou kampaň v roce 2020. A když daňový a rozpočtový výbor před měsícem zveřejnil své návrhy daňové reformy, náprava nespravedlivého zdanění podílu na výnosu z investic mezi nimi nefigurovala. Závěr je, že Spojené státy už nejsou demokracií. Stali se plutokracií.
Zdaňte bohaté!
Se zdaněním bohatých však mají problémy i země, ve kterých nemají peníze takový vliv na legislativu. Dokumenty s názvem Pandora Papers ukazují, jak bohatí lidé svůj majetek převedou do zahraničí, v mnoha případech s cílem vyhnout se daním. Figuruje mezi nimi i brazilský ministr financí Paulo Guedes, který nese zásadní zodpovědnost za zvýšení příjmů potřebných pro jeho zemi, ale vlastní a rodinný majetek v hodnotě téměř 10 milionů dolarů přitom převedl na Britské Panenské ostrovy. Andrej Babiš, v době zveřejnění dokumentů premiér České republiky, tvrdil, že převedením aktiv na zahraniční účty se ničeho špatného nedopustil. Voliči byli možná k tomuto tvrzení skeptičtí: Babiš vzápětí těsně prohrál volby.
Zdaňte bohaté!
Tento víkend se v Římě sešli vedoucí představitelé zemí skupiny G20, která zahrnuje velké rozvinuté a rozvíjející se ekonomiky světa, a jak se očekávalo, schválili dohodu o zdanění velkých korporací minimální sazbou 15 %. Cílem je ukončit „licitování o minimu“, které žene korporátní daně dolů, protože státy se předbíhají v lákání investic. Dohoda se však bude zavádět postupně během deseti let a obsahuje mnohá osvobození. A i pro korporace, na které se osvobození od daně nebude vztahovat, je patnáctiprocentní minimální sazba nižší, než jakou platí většina firem se sídlem v rozvinutých zemích.
Mohla by skupina G20 udělat s daňovou nerovností mezi bohatými lidmi na jedné straně a většinou pracujících lidí na straně druhé ještě něco dalšího?
Ekonomové Emmanuel Saez a Gabriel Zucman z Kalifornské univerzity v Berkeley navrhli daň z bohatství ve výši 0,2 % ročně, která by se platila z hodnoty všech akcií veřejných korporací. Taková daň je podle autorů progresivní, protože bohatí vlastní řadu firemních akcií, zatímco chudí nevlastní žádné.
