Uvědomujeme si naléhavou potřebu změnit náš způsob života a učinit jej udržitelnějším?
Během prvních týdnů pandemie jsme si mohli všimnout, jak uzavření změnil svět. Drastické snížení ekonomické aktivity přimělo mnohá průmyslová odvětví zastavit výrobu a zároveň se omezila spotřeba. V důsledku těchto dvou faktorů se znečištění v některých oblastech planety snížilo. Návrat k normálu však ukázal, že situace je nadále vážná.
Úplná oběhovost hospodářství není možná. Pokud by se to také podařilo, pravděpodobně by to nevyřešilo všechny problémy související s respektováním životního prostředí a lidských potřeb. V tomto kontextu nám ekonomika koblihy může pomoci změnit způsob života. Tento model představuje realitu spojující sociální, environmentální a ekonomický rozměr. Jedná se o strukturu soustředných kruhů, přičemž se adekvátně omezují maximální a minimální limity. Nad vnějším obvodem jsou ekologické limity planety rozděleny do devíti kategorií, které identifikují problémy, které ovlivňují životní prostředí. Do této úrovně patří otázky jako změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti a úbytek ozonové vrstvy. Nad tímto obvodem se nacházíme v kontextu ekologického přetížení. Tento scénář, který již zahrnuje skutečné a vyčíslitelné škody, zároveň odráží nedostatky, kterým budou čelit příští generace. Tato perspektiva naznačuje, že musíme zlepšit náš ekonomický model, aby byl udržitelnější a ohleduplnější k životnímu prostředí.
Vnitřní obvod představuje žádoucí sociální minima odkazující na základní úroveň pohody, kterou by si měl každý užívat. Patří sem mimo jiné oblasti jako zdravotnictví, vzdělávání, potraviny nebo rovnost pohlaví. To, co zůstává v tomto kruhu nás konfrontuje s kontextem nedostatku a chudoby. Tedy scénář, ve kterém lidé nedokážou adekvátně uspokojit své potřeby. Život v tomto kontextu snižuje zdraví, štěstí a pohodu. Tato situace postihuje mnoho milionů lidí a je obzvlášť dramatická v rozvojových zemích, ačkoli mnohé rozvinuté země nedosahují přiměřená minima ve všech sociálních oblastech.
Ekonomika koblihy
Prostor mezi dvěma kruhy (samotná kobliha) představuje spravedlivé a bezpečné prostředí pro lidstvo. Aby se tento prostor stal skutečností, musíme respektovat environmentální limity a zaručit sociální základy. Model naznačuje potřebu přizpůsobit ekonomiku tak, aby byla plně regenerativní a distributivní.
V konečném důsledku tento přístup pomáhá reflektovat vliv ekonomické aktivity na společnost a životní prostředí. Na druhé straně odráží, jaká jsou pravidla hry, která bychom měli všichni dodržovat.
Jednou z hlavních výhod šiškové ekonomiky je, že úspěšně integruje sociální, ekonomický a environmentální rozměr. To umožňuje, aby se všichni aktéři promítli do dynamiky znázorněné v modelu.
Orgány veřejné správy mohou použít schéma k identifikaci priorit a navrhování veřejných politik. Firmy mohou reflektovat dopady své činnosti na životní prostředí a společnost. Občané jej nakonec mohou využít k analýze chování veřejného sektoru a soukromého sektoru ve vztahu k sociální a ekonomické sféře. Jejich přístup rovněž ukazuje, jaké by měly být priority, kam by se mělo zaměřit úsilí a kam by měly směřovat investice.
Model má ovšem i několik nedostatků. Například neuvádí, jaká by měla být specifická role různých aktérů. Stejně tak není jasné, jakou míru odpovědnosti musí společnosti a instituce převzít, aby dosáhly udržitelnosti. Další nevýhodou je, že není uvedeno, jaké konkrétní úkony jsou potřebné. Tyto nevýhody umožňují identifikovat, které jsou hlavní činnosti, aby se mohly pohnout správným směrem.
Za prvé, je třeba vyvinout mechanismy pro zlepšení řízení. Posloužilo by to ke zlepšení synergií mezi veřejným, soukromým a občanským sektorem. Zlepšení této spolupráce je nezbytné pro řešení sociálních, ekonomických a environmentálních výzev v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu.
Za druhé, šišková ekonomika nám umožňuje analyzovat výrobní procesy z hlediska efektivnosti. To slouží k identifikaci aktérů, kteří využívají zdroje nejlepším možným způsobem. Kromě toho pomáhá upozornit na neefektivní chování z trojí perspektivy udržitelnosti.
V tomto smyslu je oběhové hospodářství základním přístupem při transformaci výrobních procesů a globálních hodnotových řetězců. Obnova, opětovné použití, oprava a recyklace musí být klíčovými prvky hospodářské inovace. Je zkrátka třeba promyslet a přizpůsobit výrobu a spotřebu pro dobro lidí a životního prostředí.
